OBDOBÍ KOLONIZACE 13. STOLETÍ DO BÍLÉ HORY
Toto období lze charakterizovat přílivem německých osadníků z Vestfálska za účelem ochrany Českého státu z jedné strany. Přínosem byly i nové postupy v zemědělství, ve stavitelství /strážní hrady/ nový výkon uplatňování státní správy celé říše pod jednotným vedením, v neposlední řadě těžba a zpracování drahých kovů, železa a olova. Jíž v této době se mísí německý živel s pozůstalým českým obyvatelstvem a panovníci i vyšší šlechta přijímá český ekvivalent příjmení – Sup a některé osady přejímají počeštělé názvy jako Poricie – Poříčí nebo Stavízké jako stavidla. Obyvatelstvo se soustřeďuje v blízkostí strážních hradů, které jsou v období válek jediným útočištěm. Převládá zde zemědělská výroba, rozvíjí se řemeslná výroba ruku v ruce s těžbou stříbra, zlata a železa v nedalekém okolí cca do 30-ti km. Jako součást jantarové stezky se tato oblast rozvíjí z hlediska služeb a směny výrobků. Mimo jiné se zde rozvíjí i chov ryb a zpracování obilí sahající do počátku 14. století do 1. poloviny 17. století.

REKATOLIZACE DO PRUSKO – RAKOUSKÝCH VÁLEK /CCA DO ROKU 1750 / 
V období prudkých změn v celé Evropě spojené s rozvojem myšlení a nových objevů a pod vlivem nových náboženských reformátorů Jana Husa, Martina Luthera Kinga a dalších, a otevírání se náboženské svobodě, vzniká ve střední Evropě obrovské vnitřní pnutí vrcholící druhou pražskou defenestrací vyhozením pánů Slavaty, Martince a jejich písaře coby císařových místodržících Ferdinanda II. z oken Pražského hradu. Tato doba vrcholí bitvou na Bílé Hoře počátkem 30-ti leté války, kterou nebyl ušetřen ani tento kraj. V průběhu bitev se přelívala vojska z jedné či druhé strany a bylo úplně jedno, za jakou stranu válčili, pro místní obyvatelstvo to však mělo katastrofální následky, srovnatelné s mongolskými vpády. Vzhledem k tomu, že Sedlniční z Choltic, jako následníci po přeslici Pánů z Fulštejnů, se postavili na stranu reformace, byl místní strážní hrad zcela zničen nájezdnými vojsky švédského generála Tolstréma. Bohušov se z této rány již nikdy nevzpamatoval. Trvalo dalších sto let, než se projevily známky růstu, prosperity spojené se stavbami nových kostelů, far a správních budov. Opět zde hraje vysokou roli zemědělská prvovýroba, její zpracování, rozvoj řemesel a služeb.

OD PRUSKO – RAKOUSKÝCH VÁLEK DO ROKU 1918
Mezníkem v rozvoji zemědělství, služeb a výroby se stalo období prusko – rakouských válek, jejichž výsledkem bylo vyrovnání, ve kterém se Osoblažsko se stalo součástí pohraniční rakouské monarchie, a kdy se přetrhl do té doby obchod mezi přilehlými v té době východo-pruskými městy, na druhé straně hranice. Obchod byl bržděn celními bariérami, kterým se chtělo zamezit výstavbou v té době revolučních technologií na zpracování zemědělských komodit. V Osoblaze na konci 19. století vzniká pivovar, cukrovar, plynárna za přispění bývalého starosty Josefa Seidla, který byl poslancem zemského sněmu, jež se zasloužil o výstavbu úzkorozchodné trati Třemešná – Osoblaha, která měla napomoci kontinuálního zásobování z dané zemědělské oblasti do těchto manufaktur a podniků. Na konci 19. století a počátkem nové doby cítíme pokles obyvatelstva a stěhování se do větších měst z titulu malé konkurence schopnosti zdejších produktů, především špatné dopravní dostupnosti a umělých celních bariér ze strany Pruska. Tento stav pokračuje do konce 1. světové války, kdy vzniká samostatný Český stát.

OBDOBÍ 1.REPUBLIKY 1918 – 1938
Následky 1. světové války byly katastrofální. 15% mužské populace ve věku od 18ti do 50ti let bylo zdecimováno na válečných polích celé Evropy. Povinné odvody dávek ze zemědělských komodit nevytvářelo zisk ani rezervy pro případný rozvoj zemědělství a služeb. Vznikem České republiky v marginálních podmínkách Sudet znamenalo pro zdejší občany, kteří tvořili z 90-ti % výrazný pokles zaměstnanosti z důvodu upřednostňování českých podnikatelů, úředníků a zaměstnanců ve vzniknuvším Českém státu, což je důsledkem poválečných událostí a změn v celé střední Evropě pochopitelné. Dochází k dalšímu exodu části obyvatelstva do bývalého Pruska za prací. Poválečné události a jejich důsledky vrcholí celosvětovou hospodářskou krizí v roce 1930 – 1932 tvrdě dopadající hlavně na zdejší obyvatelstvo, které se převážně živilo zemědělskou prvovýrobou. Období vrcholí vzestupem nacismu v Německu a připojením Sudet včetně Osoblažska k tehdejší Německé říši.

PROTEKTORÁT ČECHY MORAVA
V březnu 1938 se Osoblažsko stalo součástí tzv. Velkého Německa, což v prvních letech znamenalo vzestup odbytiš?, snížení nezaměstnanosti, na nulu, odbourání celních bariér, placené dodávky pro stát potažmo pro armádu, zavádění nových plodin a postupů v zemědělství, rozšíření a zvětšení vlivu státu na administrativní členění a výkon státní správy jdoucí ruku v ruce s prosazováním státní moci. Tento v počátcích vítaný vzestup si začíná ovšem vybírat svou daň v přijímaní nových a nových rekrutů z řad německého obyvatelstva, které vrcholí povoláním posledních záloh, kdy do posledních bojů 2. Světové války jsou nasazováni v tzv. Volkschturmu 16-ti letí chlapci a 70-ti letí starci. Veškeré zbytky zásob, které tvořili jakousi hospodářskou základnu zdejšího obyvatelstva byl zrekvírovány vítěznou armádou a v podstatě by se dalo říci, že civilní obyvatelstvo i zde zápasilo o holé přežití. Na základě Benešových dekretů bylo zdejší obyvatelstvo počátkem roku 1946 odsunuto.

OBDOBÍ 1945 – 1948
V tomto období a to již počátkem května 1945 bylo započat s dosídlováním příhraničních oblastí. Velkou část přistěhovalců tvořila velká skupina repatriovaných volyňských Čechů, pocházející z oblasti pocházející z oblasti dnešní Ukrajiny, která využila možnosti volby nového života z komunistického do tehdy ještě svobodného Československa. Za majetek ponechaný v tehdejším Sovětském svazu, který měl v té době za sto let jejich hospodaření, dostávali zde náhradou zlomek tohoto bohatství v podob+ě přídělů zemědělské půdy, zábranách nemovitostí a dobytka.
Paradoxně tyto výhodné podmínky coby přídělců obdržely i skupiny tzv. zlatokopů rekrutujících se ze samozvaných partyzánských skupin, které tak hojně vznikaly po kapitulaci nebo malých hospodářů z oblasti podhorských a horských okolí příhraničí jablůnkovského průsmyku, středního a východního Slovenska.
Kromě volyňských Čechů, kteří si své dovednosti hospodařit s půdou a své know-how přivezli z bývalého carského Ruska, později ze socializovaného Stalinem, se zde střídali novodobí hospodáři ve vlnách, kdy ta první vybydlela hospodářství a odtáhla k dalšímu.
Tyto vlny skončily do téměř úplného rozkradení majetku a obsazení ještě obytných budov. Již této době lze cítit pnutí mezi dobrým hospodáře, coby kulakem a rádoby hospodářem, který by chtěl jen brát. Tento stav vrcholí únorovým pučem. V podstatě se dá říci, že v této době se zde prolíná několik etnických vrstev, a to Čechů, Slováků, volyňských Čechu, Moravanů a později i Řeků nemající žádné zvyky, obyčeje ani tradice. Tyto skupiny vykořeněné ze svých enkláv nejsou schopny navázat na svou historii. Tříští se zde náboženství římskokatolické, českobratrské, pravoslavné s nevěrci.

OBDOBÍ 1948 – 1989 – SOCIALIZACE VENKOVA
Počátek 50-tých let je charakterizován bojem dvou skupin zemědělců. 1. velkou skupinu tvořili soukromí zemědělci převážně se rekrutujích z reemigrantů a 2. skupinu tvořili členové družstev a 3. skupinu tvořili členové nově vzniknuvších útvarů po vzoru Sovětského svazu, tzv. sovchozů, tedy Státních statků. Pod tlakem stále se zvyšujících povinných odvodů dávek mléka, obilí, brambor, masa, atd. byli sedláci násilně vhánění do družstev, ty však nemohly konkurovat silně dotovaným vznikajícím státním statkům, které v žádném případě nerespektovaly zákon o práci a zisku z něj. Jestliže v té době si sedlák za týdenní dřinu na poli vydělal pět jednotek, ve státním statku to bylo za jeden den při menším objemu intenzity práce. Tento ekonomický tlak vyvrcholil v polovině padesátých let, kdy celou zemědělskou výrobu převzaly silně dotované státní statky. Tato politika přerozdělování trvala v tomto režimu do konce 80-tých let Státní statky lákaly své budoucí pracovníky různými výhodami, jako přidělení bytu, pohraničními příplatky, deputáty a dalšími výhodami ke spokojenosti a sociálnímu ukojení zdejšího různorodého obyvatelstva. Požadavky na vzdělání byl minimální a tzv. kádrové posudky nehrály základní roli. V podstatě v období 40 let po válce nám vypadává sociologický vzorek z velké části obsazen lidmi s nízkým vzděláním nebo vůbec bez vzdělání spojený s patologickými jevy jako je alkoholismus a zvýšená kriminalita promíšená s vlivem na rómskou menšinu s úmyslem ji zesocializovat a uplatnit ji v rozvinutém státním zemědělství. Pod vlivem nedostupnosti či obtížné dostupnosti výhod spojených s životem ve městě dochází zde k veliké fluktuaci.
Počátkem šedesátých let v oblasti dochází k jednomu pozitivnímu jevu, a to rozmachu tzv. chalupaření, což bylo důsledkem :malé hustoty obyvatelstva spojená s celoroční pohodou a klidem a nerušícími civilizačními vlivy spojené s životem velkoměst, vysoká dostupnost odkupu bývalých selských stavení po státních statcích nebo migrací místních obyvatel.
Pod tímto fenoménem se zde skrývá obrovský potenciál a zakopaná hřivna kulturního dědictví v podobě vzhledu nedotčených sídelních struktur z období počátku 18tého století do roku 1939.

OBDOBÍ OD ROKU 1989 DO SOUČASNOSTI
V období od počátku vzniku demokratických změn v listopadu 1989 dochází k obrovské restrukturalizaci celého zemědělství.
Státní statky končí a s ní spojená podpora státu. Vznikají zde nová střediska pod vedením soukromě hospodařících rolníků.
Dochází k implementaci nových agrotechnických postupů spojených se zaváděním nového strojního vybavení, dochází k obrovské efektivizaci současného stavu zemědělství a zároveň vyskakuje nevídanou měrou nezaměstnanost z nuly na dnešních 50%. Dotované zemědělství skončilo, tudíž nekvalifikovaní či málo kvalifikovaní lidé se špatně uplatňují na trhu práce, kde začíná být hlad po kvalifikaci a vzdělání vůbec. Nedostatkem pracovních příležitostí obtížná dostupnost a odlehlost této oblasti mají za následek další vlny vysídlování, která je pozastavena obrovským ekonomickým tlakem spojené s pořízením bytu, jak nájemného či soukromého někde ve městě v lepších sociálních podmínkách.
Nyní se místní samosprávy potýkají s obrovskou skupinou nezaměstnaných nad 40 let bez kvalifikace, pracovních návyků, vzdělání a v podstatě své výkonnost, což je přímý pozůstatek politiky českého státu počínaje vyhnáním německé komunity. Tito nezaměstnaní lidé v obrovské míře nyní svými sociálním dávkami, nezájmem a laxností se stávají obrovským břemenem pro samotný stát i pro místní samosprávy, které nejsou schopny bez cílené kampaně a bez podpor rozhýbat takové programy, které by byly schopny tento stav zlepšit či případně zvrátit. Co s tím ?