Bohusov

Obec Bohušov

Kostel sv. Martina

kostel sv. Martina, BohušovKostel sv. Martina v Bohušově byl založen záhy po roce 1255.

Byl postaven v rozměrech základů v nichž se dochoval dodnes. Gotická stavba byla později pozměněna a doplňena barokními prvky. Po požáru roku 1800 byl kostel opraven do nynější podoby. Při stavebních pracích a archeologickém průzkumu Mgr. Michala Zezuly v roce 1999 byly učiněny zajímavé nálezy. Značně se tím prohloubily znalosti o tomto kostelu a posunuly jeho význam v umělecké historii tohoto kraje na jednu z předních míst.

Stránky projektu rekonstrukce kostela – klikni zde !

Odkryty byly:

  1. gotický kamenný boční portál a ostění vysokého okna na zadní zdi presbytaře
  2. žulová žebra klenby a sakristie
  3. různé typy podlah od maltové mazaniny, přes cihelnou, břidlicovou a mramorovou dlažbu po betonový potěr
  4. hroby ještě před postavením kostela i samotná hrobová místa v zaklenutých „tumbách“

Nejzajímavější nálezy představují kamenné renesanční náhrobníky, nalezené v kněžišti asi 35 cm hluboko pod poslední úrovní podlahy.

Nejstarším a nejvýznamnějším je náhrobník Jindřicha Supa z bohusov_nahrobky_01Fulštejna. Původně olomoucký kanovník, který ve Vratislavi získal hodnost biskupa nikopolského a později se stal světícím biskupem vratislavským a od roku 1506 i světícím biskupem olomouckým.zemřel pravděpodobně roku 1538. Náhrobník o rozměrech 201 x 101 cm je vytvořený z jemnozrného, čistě křemenného pískovce, světlého zbarvení. Představuje celou mužskou postavu oděnou do dlohé alby a ornátu s hustým reliéfním vyšíváním s rostlinným i figurálním motivem. Palium na prsou je zdobené reliéfem Ukřižovaného. V pravé ruce v pontifikální rukavici drží biskupskou berli s postavou bolestného Krista, levou rukou si přidržuje na prsou bibli. Na hlavě, zobrazené téměř z profilu, která spočívá na bohatě vyšívaném polštáři se střapci, je nasazena vysoká mirta. Větší část její výzdoby, jako i portrétních biskupových rysů dnes není zcela čitelná. I tak představuje zkušeného, unaveného staršího člověka vědomého si své hodnoty a zárověň plného pokory. U levé nohy, skryté pod albou a dalmatikou, je opřený kartuší orámovaný celý erb pánů z Fulštejna (tři meče zabodnuté do zlaté koule – jablka) s klenotem ve tvaru přilbice s baronskou korunou a osmi pavími pery. Celá postava je umístěna na loži s bohatě orámovaným okrajem ve tvaru kopí a trojlistů. I když náhrobek není do dnešního dne zcela odkryt, jisté je, že jej vytvořil školený a výtvarně zdatný sochař vratislavské školy se smyslem pro proporce, modelaci jemných detailů a vytvoření iluze původních materiálů (např. vyšívaných textilií nebo dřevěné řezby) v kameni.

Na téže straně kněžiště – evangelijní, byl nalezen náhrobník Ekrycka Supa z Fulštejna. Ekcryk byl spolu s bratry Janem a Jiřím spolumajitelem fulštejnského panství. Jemu patřili kromě podílu na hradu a obci Bohušov, Jindřichov, Piskořov a Víno. Bartoloměj Paprocký o něm ve svém Zrcadle slavného Markrabství Moravského, vydaném v Olomouci v roce 1983 uvádí například že: „Z žádné sklenice nepil, pouze z té, kterou nosil v šatech jedněch tak dlouho, až z něj spadly a seděl tak dlouho ve vaně, pokud mu nové neušili. Bál se myší, proto si vydržoval chlapa jménem „Strejček“ , který je chytal a zabíjel. Když služebníků upadla z talíře ryba, museli ji vyhodit. Víno když mu služebník naléval, musel nejprve nalít na zem, až potom do číše a musel stát daleko, aby na víno nedýchal. Kupoval kožichy na libry a nikdo se jeho věcí nesměl dotýkat. Zemřel v roce 1562. Náhrobník o rozměrech 196 x 92 cm, zhotovený z jemnozrného pískovce světle okrového zbarvení, představuje celou postavu rytíře v půlzbroji se zvednutým hledím uzavřené límcové přilby, který pravou rukou přidržuje celý erb pánů z Fulštejna a v levé drží jílec meče. Modelace postavy ve vysokém reliéfu je zjednodušená, doplněná pouze reliéfním ornamentálním pruhem s rostlinným motivem na náramenících, přední částí kyrysu a nákolence. Ostatní části zbroje zobrazeny jako jednoduché pláty spojené nýty. Plochá tvář vousatého muže s vysoko posazenými lícními kostmi a plným spodním rtem zřejmě nese základní portrétní rysy. Kolem postavy, umístěné na neutrálním pozadí, jsou umístěny tři erby (v rozích), pojící se k rodovým předkům zemřelého : erb matky (dvojité lekno s propletenými kořeny) Elišky Štosové z Kounic, erb babičky z otcovy strany (břevno z se dvěma liliemi) Kateřiny ze Zvole a babičky z matčiny strany z rodu z Drahotuš (beraní rohy vyrůstající z koruny). Do okraje náhrobníku v šířce 8 cm je vytesán po celém obvodu identifikační český text napsaný gotickou frakturou.

Na druhé straně kněžiště, přímo proti předchozímu byl nalezen náhrobník Václava staršího Sedlnického z Choltic, který koupil fulštejnské panství v roce 1566 od bratra své manželky Jiřího Supa, posledního pána z Fulštejna. Zemřel v roce 1572. Náhrobník o rozměrech 210 x 80 cm, zhotovený ze střednězrného drobovitého pískovce světle nazelenalé barvy, představuje celou postavu ve zbroji. Hlava staršího muže s plnovousem a velkou čelnou pleší s nespornými výraznými rysy, je odhalená. Uzavřená límcová přilba mu leží v nohách. Pravou rukou přidržuje štít s erbem a levou jílec meče, zobrazeného až na lidském těle. Jednoduché tvary reliéfu figury působí až lineárně, ale v detailech jsou pojaté ornamentálně: velké plochy jsou doplněny rostlinnými ornamenty v pruzích a na plátech, které kryjí ramena v plochách. Jednotlivé pláty zbroje jsou spojeny a zároveň zdobeny točenými pláty kůže. O pravou nohu rytíře je opřen celý erb baronského rodu Sedlnických (odřivous v erbovním štítku, klenot ve tvaru přilbice a korunka s kytou pavích per a vetknutou další zavinutou střelou). Další tři erbovní štítky jsou umístěny v rozích a představují : nad pravou paži erb matky z rodu Pogorelův (dvě věže), nad levou erb babičky z otcovy strany Kateřiny Kladrubské ze Svršova (písmeno N) a erb babičky z matčiny strany z rodu Serockých (tři krky labutí) u levé nohy. Okraj náhrobníku tvoří po celém obvodu vysekaná téměř nečitelná nápisová páska v němčině. Na volné ploše mezi nohama a na levé tváři zobrazeného jsou vysekány dvě různé kamenické značky.

Kromě předchozích náhrobníků byla v roce 1975 pod podlahou presbytáře v rohu u epištolní strany nalezena náhrobní deska o rozměrech 175 x 80 cm. Je vysekána ze střednězrného drobivého pískovce narůžovělé i nazelenalé barvy s červenými liimonitovými žílami a zřetelnými černými tečkami. Byla identifikována jako náhrobník Barbory Liškovny, první manželky Jiřího Sedlnického z Choltic, která přivedla na svět tři děti. Naživu však zůstala pouze dcera Anna. Sama Barbora byla dcerou Jiřího Lišky z Německé Lutyně a Anny Čelové z Čechovic. Představuje ženskou postavu oděnou v hermelínovém plášti přes nařasenou suknici s velkým křížem na hrudi. Hlavu a krk má překrytou čepcem s rouškou. Na předložených rukou chová zavinuté nemluvně. U levé nohy klečí modlící se dítě, oděné v dlouhých šatičkách. U pravé nohy má opřený celý erb patřící rodu Lišků z Lutyně. V dalších rozích jsou umístěny erbovní štítky s čitelným erbem rodu Čelo z Čechovic. Na zvýšeném okraji šířky asi 7,5 cm se nachází zbytky nápisu v němčině.

Náhrobník byl umístěn do zdiva na evangelijní straně presbytáře u vítězného oblouku na místě, kde do roku 1877 byla osazena náhrobní deska Anny Sedlnické se šestnácti erby a nápisem v kruhu. Zbytky tohoto náhrobníku byly nalezeny při současném archeologickém průzkumu pod podlahou.

Náhrobník, jenž měl připomínat budoucím osobu zesnulého, (někdy, pouze ornamentálně zdobený nebo jako vyšší forma s plastickou figurou a nápisem, se kterým se potkáváme právě v Bohušově), byl pro vlastníka statků , který mohl do jisté míry jako objednatel ovlivnit i výtvarný projev, důstojnou tečkou za ukončením pozemského života. Soubor bohušovských pískovcových náhrobníků takovou tečkou určitě je. Představuje zajímavý soubor raně renesančního umění, nesourodý však ve svém umělecko řemeslném ztvárnění. Z pramenů je známo, že kromě výše uvedených, byli v bohušovském kostele ještě další představitelé rodu Fulštejnů a jejich následovníků a jejich hrobová místa byla označena náhrobníky. Srovnání s nimi by bylo jistě zajímavé, ale dnes se můžeme pouze dohadovat o jejich výtvarné a řemeslné úrovni.

Náhrobníky z kostela sv.Martina v Bohušově doplňují nesporně zajímavou galerii náhrobních desek v kostelech okresu Bruntál, (kostel sv. Martina v Krnově, kostel sv. archanděla Gabriela v Hošťálkovech, kostel Nanebevzetí Panny Marie a kaple sv.Michaela v Bruntále, kostel sv.Jana Křtitele v Břidličné.